Svatomartinské hodování a vítání mladého vína ve dnech 9.-13.11.2018. Těšte se na výbornou kuchyni a kvalitní víno. Paštika z husích jatýrek s brusinkovým glasé ke každému pokrmu, jako lehký předkrm před husičkou .

POLÉVKA:

Husí kaldoun s masem a kořenovou zeleninou .....42,-

HLAVNÍ  JÍDLO:

• ¼  Pečené svatomartinské husy s červeným a bílým zelím , podlitá voňavým výpečkem , podávaná s domácími špekovými a bramborovými knedlíky .....269,-
• 150g Grilované husí prsíčko, na houbovém ragů, podávané se šťouchaným bramborem se slaninou a cibulkou.... 231,-

VÍNO BÍLÉ

VÍNO ČERVENÉ

VÍNO RŮŽOVÉ

Martin

Martin pocházel z Horní Panonie (dnešní Maďarsko). Narodil se počátkem 4. století. Původně byl vojákem - již těsně po svých 20 letech byl důstojníkem carského jezdectva. Při jedné cestě do Amiens potkal chudáka, chtěl jej podarovat, ale neměl čím. Proto rozťal svůj plášť a půlku podaroval pocestnému. Následující noc se mu zjevil Ježíš zahalený v darované polovině pláště. To rozhodlo, že se nechal pokřtít a stal se poustevníkem a zabydlel se ve Francii. Roku 371 byl zvolen biskupem v Tours. Kolem jeho kostela vyrostla osada mnichů, později povznesena na opatství Marmoutier.
Již za svého života byl pro svou zbožnost, skromnost a cit velmi oblíbeným. Zemřel ve věku 81 let. Dostal přízvisko Martin z Tours a byl uznán za průkopníka mnišského života.

Jako svatořečený se stal ochráncem franckých králů a franckého národa - přezdívalo se mu apoštol Galie. Dále je patronem vojáků, především jízdních (dragouni, husaři) a ochráncem koní a tím i podkovářů, zbrojířů, koželuhů, krejčích, rukavičkářů, kloboučníků a dalších. Podle lidových pověstí byl ochráncem domácího zvířectva a také paradoxně i hus.

Martinská husa

Podle lidové legendy se Martin nechtěl stát biskupem a před hodnostáři, kteří jej měli na stolici dosadit se ukrýval. Jedním z úkrytů byl i husí chlívek. Jen díky splašenému kejhání hus byl Martin odhalen a na biskupa jmenován.

Podle jiných pramenů tento zvyk - předkládat husu při martinském obědě - vznikl kolem 15. století. Z té doby se dochovaly žákovské zpěvy tento zvyk opěvující.

Husa se při obědě dělila přesně podle stanoveného předpisu a z obraných kostí se pak věštilo počasí

Martinská koleda

Ve 14. století bylo chození po koledě velmi rozšířené a patřilo dokonce ke společenským povinnostem. Koledovali městští zaměstnanci, kat a dokonce i vážení zástupci církve a cechů. Tento zvyk ukončili až husitští kněží, kteří jej zavrhovali a koledovat pak směli jen žáci s vlastními českými a latinskými písněmi. Ze 14. století je dochována jedna z nejstarších martinských koled.

Martinkuje – Martinci

Den svatého Martina byl také tradičním dnem uzavírání smluv s obecními zaměstnanci a dnem, kdy čeleď odcházela k novému hospodáři a v neposlední řadě dnem výplat za práci v uplynulém roce.

Po těchto aktech se započaly Martinkuje - oslavy velmi nevázané a bujaré. Jsou dochovány různé zápisy o hýření chasníků - Martinků - a snahách toto řádění zastavit z dob Rudolfa II. V roce 1590 dokonce napadli Martinci rytíře Davida Boryně a vyplenili několik tvrzí v okolí Prahy.

Bejkova svatba na Moravě a Svatomartinská sýpka v Čechách

Dva různé názvy pro stejný zvyk - označují typicky venkovskou oslavu pořádanou při uzavírání smluv mezi obcí a jejími zaměstnanci (obecní pastýř, ovčák, učitel, ponocný a kovář). Oslavu měli za povinnost vystrojit právě zaměstnanci obce, kteří tento den také obdrželi svou mzdu za uplynulý rok práce. Obecní zaměstnanci měli povoleno o Martinu koledovat, aby si přilepšili.

Svatomartinské pečivo

Typickým pečivem tohoto dne byly rohlíky, rohy či podkovy s náplní a také buchty, kterými hospodyně podarovávaly čeleď, která od nich odcházela - těm se říkalo vandrovnice.

Později, kdy se mezi Svatomartinské obyčeje zařadilo také posvícení s taneční zábavou a hostinami.